Děti jako oběti agrese
Den dětí, které se staly obětí agrese. Dnes si připomínáme smutný fakt a to, že je mezi náma i řada dětských obětí agrese. Ta může mít řadu podob a dětské duši může způsobit těžko hojitelnou ránu. V sociálně aktivizační službě i v nízkoprahovém klubu Pacific se občas s takovou raněnou duší dětskou setkáváme a snažíme se pomáhat a uzdravovat. Na konci článku najdete i seznam organizací, které pomáhají dětským obětem násilí.
Nikolka chodila do druhé třídy, když poprvé navštívila nízkoprahový klub Pacific.
Nejdříve zde pouze trávila smysluplně svůj volný čas s kamarády, ale postupně získávala k pracovníkům důvěru a nakonec se jim svěřila, že táta ubližuje mamince.
Nikolka byla často svědkem toho, když maminku mlátil nebo na ni sprostě křičel. K těmto situacím docházelo čím dál tím častěji. Nadávky, urážky a bití bylo stále surovější, otec do mámy dokonce kopal, trhal jí vlasy, rozbíjel nábytek, nedával jí peníze na jídlo, zakazoval jí opouštět byt, vyhrožoval, že ji zabije. Nikolka měla o mámu velký strach a také si myslela, že to je i její vina, že dělá něco špatně a táta je potom naštvaný a vybíjí si to na mámě.
Pracovníci klubu Pacific jí naslouchali, rozuměli tomu, co se doma děje a vysvětlili jí, že takové agresivní chování není v pořádku a její otec na něj nemá právo, jedná se o trestný čin. Také ji uklidnili, že to rozhodně není její vina, i kdyby zlobila, toto si nikdo nezaslouží. Každý je zodpovědný sám za své chování a to, jak se chová její táta, je neomluvitelné.
Máma Nikolku uklidňovala a předstírala, že je vše v pořádku, aby neměla strach, ale to nepomohlo. Jednou se Nikolka maminky zastala, pokusila se ji chránit, tak otec zbil i ji. V tu chvíli se Nikolčina matka rozhodla celou situaci řešit, aby její dcera byla v bezpečí. Pracovníci NZDM klubu Pacific od maminky a Nikolky zjistili, že se bojí od otce utéct, jelikož mají strach, co udělá, když se to dozví, že odešly a o tom, jak se zachová, když o tom, co jim dělal, řeknou Policii.
Nakonec se rozhodly, že se svěří babičce, která by jim mohla pomoci a k níž se skutečně odstěhovaly. Babička byla velice překvapena a zděšena, jak se k nim její zeť choval, protože takto ošklivě se choval pouze doma, na veřejnosti byl slušný, milý, pozorný. Máma se to styděla babičce říct. Aby byl odchod z bytu bezpečný a mohly si vzít vše, co potřebují, asistovala u jejich stěhování Policie. Otec mohl být za páchání domácího násilí i vykázán na 10 dnů ze společného obydlí.
Pracovníci Pacificu jim pomohli zkontaktovat OSPOD, kde byla Nikolka v předběžném opatření soudem svěřena do péče matky a otci byl nařízen zákaz přiblížení z důvodného podezření z týrání svěřené osoby. Nyní čekají na soud, není to nic příjemného, ale jsou v bezpečí a to je hlavní.
Pracovníci s Nikolkou citlivě mluví o tom, co zažila. Cítí se smutná, pořád má strach, co bude dál, je unavená, nemůže v noci spát, ve škole se nesoustředí a učení jí nejde.
Statistiky bohužel dokazují, že pokud děti nemají toto trauma zpracované, v dospělosti se pak samy stávají pachateli nebo oběťmi domácího násilí. Za násilí je vždy plně odpovědný ten, kdo se ho dopouští.
Na podporu rodinám, které potřebují akutní nárazovou pomoc, aby se odrazili ze dna, jsme zřídili krizový fond. Budeme rádi, když se rozhodnete přispět.
Co může dítě udělat v nouzi, když se u nich doma odehrává násilí?
- Vyhnout se násilí, aby nebylo zraněno.
- Schovat se do bezpečí (skrýš ve skříni, utéct k sousedům, kterým věří).
- Volat Policii 158 a říct své jméno, adresu a co se doma děje, že hrozí někomu zranění.
Kontakty pro děti
- Linka bezpečí – nonstop a bezplatně na tel. č. 116 111
- Centrum LOCIKA – pomoc pro děti ohrožené domácím násilím
- Dětské krizové centrum – pomoc týraným, zneužívaným či jinak traumatizovaným dětem
Pro KC Motýlek sepsala Bára Janurová, vedoucí klubu Pacific.