Příběhy ze SAS: Eliška
Eliška se narodila jako třetí dítě. V době zahájení spolupráce s rodinou a docházky E. do naší Školičky bylo dívce již 3,5 roku. Eliška zaostávala i ve vývoji jemné a hrubé motoriky oproti vrstevníkům. V průběhu spolupráce byla stanovena diagnóza vývojové dysfázie, zahájena pravidelná péče klinického logopeda. V současné době je Eliška plně integrována v předškolní třídě v běžné MŠ.
V době nástupu do SAS pro rodiny s dětmi se rodina nacházela v obtížné sociální i finanční situaci a matka nezvládala výchovu tříleté Elišky zejména v oblastech nastavení hranic ve výchově. Matce se narodila jako třetí dcera, nevlastní starší sourozenci Elišky byli svěřeni již před několika lety do výchovy biologickému otci. Nový partnerský vztah matky s otcem Elišky byl provázen projevy domácího násilí, kterých byla dívka svědkem až do doby, kdy se vztah rozpadl.
Eliška měla nepravidelný režim dne ve všech oblastech, v případě jakékoliv snahy ze strany matky o zjednání nápravy reagovala Eliška „schválnostmi“. Její komunikace sestávala z pár aktivně používaných slov – máma, „putí“, ano, ne a dále probíhala zejména na neverbální úrovni a neartikulovaným křikem ve chvíli, kdy jí matka v požadavcích nevyhověla. Z obavy, že by si sousedé stěžovali na hlasité nesouhlasné projevy dítěte, matka Elišce ve všem vyhověla. Matka považovala situaci za normální, až do zahájení spolupráce rodiny s OSPOD.
Eliška byla v prvních dnech programu Školička přítomna s matkou. Projevovala samostatně zájem o spolupráci s ostatními dětmi, navazovala primárně neverbální komunikaci a snažila se během volné hry zapojit do jejich činností – třeba i násilím. Do částí programu s řízenou činností se však odmítala připojit, domáhala se u matky jiných činností. Během svačiny odmítala sedět u stolečku, schválně rozlévala pití nebo shazovala jídlo ze stolu na zem, na úklidu odmítala spolupracovat apod.
Situace se změnila po omezení přítomnosti matky během programu. Eliška se po krátkých protestech zapojovala i do řízené skupinové činnosti. V případě přímého oslovení ze strany dospělého však „zmrzla“ a přestala zcela reagovat, oční kontakt neudržovala. Program řízené činnosti byl co nejvíce přizpůsoben tak, aby jí byly nabízeny činnosti, které měla v oblibě a mohla se jich účastnit bez přímé interakce s dospělým. Začala napodobovat chování ostatních dětí, dovedla neverbálně poprosit, poděkovat a omluvit se v případě potřeby. Postupně přivykla pozitivní motivaci i ocenění žádoucího chování a její spolupráce s dospělým se prohlubovala. Její pasivní i aktivní slovní zásoba byla ověřována a rozšiřována prostřednictvím her, obrazového materiálu, strukturovaného učení. Začala se snažit opakovat slova během řízené činnosti, získávala běžné předškolní dovednosti např: pojmenovat základní barvy, stříhat, kreslit, modelovat. Došlo k významnému zlepšení v oblasti jemné i hrubé motoriky a pokrok byl zaznamenán i v oblasti udržení čistoty, naučila se používat k vykonání potřeby WC.
Matka začala spolupracovat s pracovníky na nastavení hranic ve výchově, s následky domácího násilí se vyrovnávala s podporou psychologické odborné pomoci. Byla podpořena v hledání zaměstnání, díky čemuž zahájila řešení svých dluhů prostřednictvím insolvence. Rodinná situace se tak celkově stabilizovala. Díky našemu programu "Školička" mohla malá Eliška nastoupit do běžné školky k ostatním dětem.
Na podporu rodinám, které potřebují akutní nárazovou pomoc, aby se odrazili ze dna, jsme zřídili krizový fond. Budeme rádi, když se rozhodnete přispět.
Pro KC Motýlek sepsala Katka Smolová, vedoucí SAS.